Karel Kryl – Pisen Neznameho vojina

      Am                                             E7
1. V čele klaka, pak ctnostné rodiny a náruč chryzantém, 
                                            Am  E7
   černá saka a žena hrdiny pod paží s amantem, 
    Am                                               E7
   kytky v dlaních a pásky smuteční civí tu před branou, 
                                                  Am 
   ulpěl na nich pach síně taneční s bolestí sehranou. 
            F                 G
   Co tady čumíte? Vlezte mi někam! 
             Am                G
   Copak si myslíte, že na to čekám? 
            Am              G7
   Co tady civíte? Táhněte domů! 
    Am                F          E7  Am  E
   Pomníky stavíte, prosím vás, komu? 
 
2. Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, 
   je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet, 
   pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou, 
   ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou. 
   Co tady civíte? Zkoušíte vzdechnout, 
   copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout? 
   Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze? 
   Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze! 
 
3. Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají, 
   ježto s těmi, co střílej’ po sobě vůbec nic nemají, 
   mňoukaj’ tence a nikdy neprosí, neslouží hrdinům, 
   žádné věnce pak na hrob nenosí Neznámým vojínům. 
   Kolik vám platějí za tenhle nápad? 
   Táhněte raději s děvkama chrápat! 
             Am                  G    G7
   Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád? 
   Am               F           E     Am  Am6
   Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!